Nejen běžní smrtelníci, ale i mocní a privilegovaní tohoto světa mají nebo měli zuby, které se nezřídka kazí a způsobují svým majitelům pekelná muka. Například první americký prezident měl podle historických záznamů opravdu velmi špatný chrup. Nic nepomohlo, že o své zuby důkladně pečoval a drhl si je houbičkami a různými škrabátky. Zuby se viklaly, pokrýval je chorobný šlem a lékaři je nebohému vůdci amerického lidu museli postupně vytrhat.

George Washington (1732-1799) však bez ohledu na falešný chrup, který byl v té době možná ještě nepřátelštější než angličtí vojáci, vyhrál válku za nezávislost a jednou pro vždy se zapsal do dějin této planety. Z toho plynou dvě ponaučení. Za prvé: "I král musí ...... k zubaři." Za druhé: "I s velkým handicapem se dají vykonat velké činy." O tom, že nosit v osmnáctém století zubní protézu byl opravdu značný handicap, lze jen těžko pochybovat:

I když si pan Washington jistě mohl dovolit nadstandardní péči, dostalo se mu chrupu zasazeného v desce s olověné slitiny pokryté včelím voskem. Pružný drátěný mechanismus protézu rozevíral a tiskl její dvě části (horní a dolní) k dásním a patru. Vezmeme-li v úvahu odpor tohoto mechanismu a váhu protézy, která prý činila bezmála devět dekagramů, musel mít její majitel velmi výkonné čelistní svalstvo, aby něco takového udržel delší dobu v ústech.

Pan Washington byl tedy neustále nucen úporně až křečovitě svírat čelisti a pochopitelně se co nejvíce zdržoval verbálních projevů. Poněkud zarputilý výraz tváře a málomluvnost mu dodávali jisté charisma - budil dojem vážného, neústupného a železně odhodlaného muže.

V této souvislosti lze tedy spekulovat o tom, že umělé zuby nepřímo dopomohly G. Washingtonovi k vítězství. Zvěsti o jeho tvrdém odhodlání mohly zapůsobit na citlivé a kultivované povahy anglických šlechticů coby velením pověřených důstojníků a podlomit jejich odvahu. Tuto převratnou teorii podporuje historický záznam o slovech jednoho Angličana, který své osobní setkání s G. Washingtonem prý komentoval takto: "Měl ústa, jaká jsem ještě nikdy neviděl! Rty pevně semknuté a dolní čelist se silou tiskla k horní, jakoby příslušné svaly pracovaly naplno i když G. Washington nehybně seděl.

Podobná zubní protéza, jakou nosil G. Washington by jistě výrazně zlepšila image mnohých politiků. Kdyby stomatologové našim politikům záměrně předepisovali nepohodlné zubní protézy proti dementnímu výrazu obličeje, změnil by se alespoň poněkud deprimující pohled na poslaneckou sněmovnu při přenosech ČT 2. Představte si tu úlevu, kdyby se naši vládní činitelé tvářili odhodlaně a přemýšlivě a navíc by se, až na nutné výjimky, zdržovali verbálních projevů! Na kocourkovském dění v naší republice by sice tato příjemná iluze nic nezměnila, ale mnohým občanům by jistě ulevila při sledování zpravodajských a diskusních pořadů od žaludeční nevolnosti a návalů reflexivní touhy emigrovat do západního Německa (podle psychiatrů má tato dnes již nesmyslná touha v podvědomí českého národa pevné kořeny).

G. Washington namáčel svou zubní protézu přes noc do portského, aby měla "lepší chuť". Tento zvyk by si naši politici jistě velmi rychle osvojili. Své protézy by však nejspíš nenamáčeli do portského, ale do becherovky. Volbu jiného alkoholického nápoje by na předvolebních billboardech zdůvodnili národní hrdostí, patriotismem a preferencí českých výrobců.

Samozřejmě, že stomatologům a zubním technikům nedoporučuji, aby pro kohokoliv (dokonce ani pro politika!) zhotovovali zubní náhrady jako v osmnáctém století. To by bylo neetické. Jen mě v souvislosti s neetickým chováním napadlo, zda by pro příště (namísto zvonění klíči) nebylo prospěšnější zacvakat na politiky vyceněnými zuby nebo dvojznačně zubní protézou - možná by pak měli ke svým spoluobčanům větší či spíše alespoň nějaký respekt.

Autor: David Mondok - Redakce Stomateam

Publikováno: 16.01.2004 v rubrice Zajímavosti .
Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip