Pojem ústní chránič si většina z nás pravděpodobně jen matně spojuje s jakousi blíže neidentifikovatelnou věcí, kterou si boxeři či hokejisté strkají do úst, když jdou "do akce" a kterou mnohdy dosti neesteticky vyplivují, když udýchaně dosedají na stoličku či lavici mezi jednotlivými koly nebo při střídání. Ústní chránič je pružný předmět obloukovitého tvaru, který se nasazuje na zuby (nejčastěji horní) a účinně chrání chrup, měkké tkáně dutiny ústní a nepřímo také čelistní kosti a mozek před vážným poškozením při prudkém úderu do oblasti úst. Jeho používání by však nemělo být výhradní záležitostí vrcholových sportovců, ale také všech aktivně sportujících lidí a zvláště dětí, které jsou k úrazům všeobecně nejnáchylnější. Ústní chránič si můžeme zakoupit ve specializovaných prodejnách sportovních potřeb, ale z níže uvedených důvodů bychom si ho měli raději nechat zhotovit "na míru" v zubní laboratoři prostřednictvím svého zubního lékaře.

Jak si správně vyrazit zub

Víte, že vyražený zub lze v některých případech úspěšně vsadit zpět na jeho původní místo? Možnost navrácení a uzdravení chrupu, který nedobrovolně vycestoval z našich úst je však ovlivněna mnoha faktory. Vůbec nejdůležitějším předpokladem je, že vyražený zub spadne někam, kde se nám ho podaří najít. Dále musí být inkriminovaný zub vyražen tím správným způsobem - tzn. v celé své kráse i s neporušeným kořenem. Kromě faktu, že opustil své přírodou určené místo, nesmí být nikterak poškozen. Také po sobě nesmí zanechat přílišnou paseku v místě, kde původně vězel (měkké tkáně a vazy, které drží zub v ústech, nesmí být příliš porušeny). Zpět musí být vsazen co nejdříve a naprosto odborně (tedy vždy a jedině zubním lékařem). Potom je určitá naděje, že se vyražený zub znovu "uchytí" a bude se začas tvářit, jako by se nic nestalo.
Žádný chrup není podle mého názoru natolik uvědomělý, aby se nechal při nějaké neblahé příležitosti vyrazit vždy jen tím správným způsobem, vědom si toho, co musí a nesmí, aby mohl být vsazen zpět. Místo nácviku správného vyrážení zubů se snad raději blíže seznámíme s účinným opatřením proti této násilné ztrátě chrupu, která hrozí při činnostech se zvýšeným rizikem úrazu obličeje.

Když je ohrožen zub, je ohrožen mozek

Jak známo, poškození chrupu v důsledku úrazu se dá předvídat zejména u jedinců, kteří provozují různé sportovní aktivity. Naše zuby jsou samozřejmě nejvíce ohroženy při tzv. kontaktních a kolektivních sportech (box, hokej, fotbal, basketbal apod.), při kterých se náš obličej může dostat do velmi nežádoucího kontaktu s různými částmi protihráčů či dokonce spoluhráčů. Nesmíme zapomenout také na sporty, při kterých může dojít k pádu ve velké rychlosti a ještě k tomu z výšky (jízda na kole, koni, velbloudu, lyžích, kolečkových bruslích apod.).
Jak jste si při pohledu do zrcadla jistě všimli - zuby jsou v podstatě součástí obličeje, obličej pak úzce souvisí s hlavou a hlava je prokazatelně velmi zranitelnou částí těla. Zajímavým důkazem těchto spojitostí je fakt, že když dostaneme dobře mířenou ránu do zubů - ztratíme poměrně snadno vědomí a probudíme se s lehčím či těžším otřesem mozku (pokud vůbec). Je to způsobeno tím, že když kupříkladu rychle letící pěst narazí na čelist, je síla nárazu v takřka nezměněné intenzitě okamžitě přenesena přes tvrdé tkáně zubů a čelistních kostí do celé hlavy a většinou ještě umocněna vzájemnou kolizí horní a dolní čelisti (mocným scvaknutím zubů), což způsobí neuvěřitelnou rezonanci ve všech lebečních dutinách a z naší Centrální Nervové Soustavy se na okamžik stává chrastítko. Jen pro zajímavost - z učení mnoha bojových sportů se můžeme dozvědět, že místo těsně nad bradou je jedním z tzv. smrtelných bodů, jehož "šikovným" zásahem lze až neskutečně snadno omráčit či usmrtit protivníka. Zkrátka - rána do zubů nemusí nezvratně poškodit jen náš chrup, ale zprostředkovaně může napáchat velké škody také na našem mozku. Chrup se dá sice jakž takž nahradit, ale mozkové protézy nejsou prozatím nikde k dispozici (dokonce ani v USA!).
Je však samozřejmě jen na nás, jestli vzhledem k výše uvedeným skutečnostem budeme při potenciálně nebezpečných fyzických aktivitách nosit ústní chránič. Nejen podle názoru odborníků by však měla být tato ochranná pomůcka u mnohého sportování stejně samozřejmou součástí výstroje jako například přilba.

Ústní chránič je IN

Díky materiálům, které se dnes běžně používají pro výrobu ústních chráničů, lze tuto ochrannou pomůcku vyrobit nejen jako velmi funkční a pohodlnou pro nošení, ale také v různém barevném provedení, což samozřejmě zaujme především děti. Mnozí rodiče se jistě přesvědčili, že není vždy snadné přimět svého potomka (v rámci jízdy na kole či kolečkových bruslích apod.) k nošení ochranné výstroje v podobě přilby a chráničů končetin. Často musí čelit poznámkám typu: "Já to nechci! Vypadám v tom jako debil!" Vím, že je to mnohdy těžké - zvláště pokud potomek začíná jevit známky dospívání. Díky rodičovským snahám (a také samozřejmě díky společenským trendům a zajímavému designu) však výše zmíněná výstroj pozvolna přestává být pro naši mládež nedůstojnou a stává se dokonce předmětem jejího zájmu. Vzhledem k vysoké četnosti vážných úrazů dětí je tento trend velmi pozitivní. Podle statistik patří k nečastějším úrazům dětí poranění hlavy a dutiny ústní, proto bychom měli své sportovně aktivní potomky vést také k nošení ústního chrániče a nejen z výchovného hlediska jim v jeho používání jít příkladem.

Není chránič jako chránič

Ústní chránič musí být především bezpečný, funkční a také pohodlný.
Bezpečný je ústní chránič v zásadě tehdy, když nemá žádné ostré či hrubé okraje, které mohou poranit měkké tkáně v ústech, příliš nenapíná (nevydouvá) rty a tváře, což při nárazu zvyšuje možnost jejich poranění a pokud možno nám nerozevírá čelisti na větší vzdálenost, než jakou zaznamenáme, když se zavřenými ústy uvolníme lícní svaly a čelistní kloub (přirozená klidová mezera mezi čelistmi).
Plně funkční je ústní chránič pouze tehdy, když dokonale kopíruje tvar zubního oblouku, zubů, dásní a částečně také patra, což mimo jiné znamená, že po nasazení pevně drží v ústech sám od sebe bez nutnosti přidržovat jej sevřenými čelistmi. Při správném tvaru chrániče, který dokonale zapadá do anatomických poměrů v ústech, se mohou plně projevit vlastnosti materiálu, ze kterého je zhotoven. Chránič pak působí jako velmi účinný tlumič nárazů, který rozkládá a částečně absorbuje sílu úderu. V takovém případě jsou zuby maximálně chráněny proti zlomení či vyražení jak při úderu zepředu, tak při úderu zespodu na dolní čelist.
Maximálně pohodlný je zubní chránič tehdy, když je při zachování plné funkčnosti co nejtenčí, umožňuje dýchání ústy a mluvení (nemáme ho zkrátka plnou pusu a nemusíme jej v ústech přidržovat svíráním čelistí) a nemá žádnou chuť ani zápach. V žádném případě nesmí dráždit zadní měkké patro a ani při dlouhém nošení vyvolávat dávivý reflex.
Různé druhy chráničů se samozřejmě mohou v míře funkčnosti a pohodlí při jejich nošení výrazně lišit. Čím méně ústní chránič splňuje výše uvedená kritéria optimální funkčnosti, tím větší je riziko, že i přes jeho používání se nám něco citelně podívá na zoubek. V zásadě však platí, že jakýkoliv typ chrániče, který samozřejmě sám o sobě splňuje kritéria bezpečnosti, je mnohem lepší než žádný.

Podle typu dělíme zubní chrániče do tří skupin:

Konfekční ústní chrániče jsou zhotoveny z kaučuku nebo pružných plastů a vyrábějí se ve třech velikostech pro okamžité použití bez dalších úprav. Jak již napovídá přívlastek "konfekční", nemůžeme od těchto chráničů očekávat přílišný komfort. Protože nejsou individuálně přizpůsobeny chrupu, který mají chránit, nedrží pevně v ústech a je nutné přidržovat tyto chrániče sevřenými čelistmi. To samozřejmě znemožňuje dýchání ústy a mluvení. Pružná hmota chrániče a nutnost držet zuby neustále u sebe snižují nebezpečí fraktury dolní čelisti nebo otřesu mozku v důsledku vzájemného prudkého nárazu čelistí. Schopnost rozložit sílu nárazu však není u tohoto typu chráničů příliš výrazná.

Ústní chrániče modelované v ústech existují ve dvou variantách:
První varianta sestává z tuhé avšak nikoliv tvrdé skořepiny ve tvaru zubního oblouku, která je vyplněna měkkou pružnou výstelkou v podobě samotuhnoucího syntetického materiálu (silikonu nebo methylmetakrylátu). Tuhá skořepina nejprve poslouží jako forma (jejíž okraje se mohou pro daná ústa přizpůsobit oříznutím), kterou vyplníme velmi tvárným materiálem a nasadíme na chrup. Materiál uvnitř skořepiny během 3 - 5 minut ztuhne. Přebytky ztuhlého materiálu na okrajích skořepiny je nutné odstranit ostrým nožem a okraje hotového chrániče pečlivě zaleštit. Tento typ ústního chrániče drží na zubním oblouku a nemusíme jej tedy v ústech neustále přidržovat čelistmi. Vzhledem k tomu, že jej lze přizpůsobit chrupu, který má chránit, je jeho celková funkčnost lepší než u konfekčního chrániče. Jeho nevýhodou je poměrně velký objem. Při zhotovování tohoto typu chrániče musíme také projevit určitou zručnost - nedokonalé přizpůsobení chrániče může výrazně snížit jeho funkčnost.
; Druhou variantou je speciální materiál v podobě předtvaru budoucího chrániče, který se změkčí v horké vodě a v ústech se přizpůsobuje formováním pomocí jazyka, rtů a tlaku čelistí. Tato metoda opět o něco zvyšuje funkčnost a komfort při nošení takto zhotoveného chrániče. Zůstává však riziko chyb a nežádoucích odchylek od optimálního tvaru chrániče při jeho ne zcela snadné adaptaci v ústech.

Individuálně zhotovené ústní chrániče jsou z hlediska funkčnosti a komfortu při nošení prokazatelně nejlepší.

Individuální ústní chránič - ideál všech zubů

Zubní lékař vám nejprve vezme míry vašeho úsměvu. Nikoliv však krejčovským metrem, ale pomocí otisku vašeho chrupu do speciálního materiálu. Je to, jako byste všechny zuby jedné čelisti zakousli do řídké voňavé a chuťově přijatelné modelíny, která by během dvou minut ztuhla v pevnou avšak vysoce pružnou hmotu. Nemusíte se však ničeho obávat - ta ztuhlá hmota jde ze zubů poměrně snadno sundat. Do takto pořízeného negativu vašeho chrupu nalije zubní technik speciální sádru (jako do formy), která po ztuhnutí a vyjmutí z otisku vytvoří přesnou kopii neboli model vašeho chrupu. Tento model poslouží zubnímu technikovi ke zhotovení perfektně padnoucího zubního chrániče. Nejprve umístí sádrový model do přístroje, ve kterém pomocí tlaku a tepla potáhne jeho vrchní stranu vrstvou speciálního matriálu. Tento materiál v podobě velmi silné fólie v přístroji změkne, působením podtlaku se velmi přesně natvaruje na sádrový model chrupu a posléze znovu ztuhne. Z vytvarované fólie zubní technik vyřízne a vybrousí konečnou podobu chrániče. Takto zhotovený ústní chránič je dokonale přizpůsoben anatomickým poměrům v ústech, která má chránit.
Vyšší pořizovací cena tohoto typu chrániče (cca 400 - 500 Kč) je bohatě kompenzována jeho vysokou funkčností a tedy maximálním bezpečím našich zubů. Jeho životnost je navíc poměrně dlouhá - profesionální hokejisté si většinou nechají nový chránič zhotovovat přibližně jednou za rok.
Důležité je také vědět, že pro sportovce s ortodontickým aparátem (rovnátky) či zubní protézou, která není natrvalo upevněná v ústech, je bezpečný pouze odborně zhotovený individuální ústní chránič. Snímatelnou zubní náhradu (tedy protézu, která je například určitým způsobem zachycena na okolních zubech a lze jí opakovaně sundávat a nasazovat) bychom během sportování neměli mít v ústech, protože v případě jejího rozlomení nám mohou ostré úlomky způsobit vážná poranění. Vzhledem k tomu se individuální chránič mimo jiné zhotovuje tak, aby vhodně vyplňoval mezery po chybějících zubech.

Zubů si vážíme, až když je nemáme

Domnívám se, že ústní chrániče by mohly mít mnohem širší využití, než jen při sportovních aktivitách. Například jeden můj známý si vyrazil zub, když sledoval hokejový zápas našich borců na mistrovství světa. Vyskočivše z křesla zajásal nad gólem a přerazil se o konferenční stolek. Kdyby měl ústní chránič, pouze by se přerazil, ale nevyrazil by si zub. Také v hromadné dopravě není používání ústního chrániče zcela od věci - zvláště pro spoluobčany menšího vzrůstu. V neposlední řadě by ústní chránič zamezil mnoha zraněním v rodinách tzv. italského typu - kdyby si jej oba manželé disciplinovaně nasadili před každou hádkou.
Ale nyní zcela vážně. Věřte prosím každému, kdo říká, že problémy se zanedbaným chrupem dokáží zásadním způsobem ovlivnit kvalitu každodenního života. Dlouhotrvající bolest a nemožnost dobře rozkousat běžnou potravu vás připraví o mnoho energie a duševních sil. I ta nejlepší léčba nemocného chrupu většinou trvá mnohem déle, než se vám zdá snesitelné. O to horší jsou samozřejmě problémy způsobené poškozením chrupu v důsledku úrazu hlavy a měli bychom tedy věnovat zvýšenou pozornost všem možnostem, jak se jich vyvarovat.

Autor: David Mondok, redakce časopisů StomaTeam a StomaTip (10.03.2004)